Palivočlánkové autobusy v USA: v provozu celkem 24
vozidel, perspektivní směr ve vývoji bezemisní mobility
30.12.2015
V prosinci 2015 publikovaly americké agentury
National
Renewable Energy Laboratory (NREL) a Federal Transit Administration
(FTA) souhrnnou zprávu o současném stavu a provozu palivočlánkových
autobusů v USA za období od srpna 2014 do července 2015. Zpráva
obsahuje některé zajímavé údaje, které bychom rádi prezentovali i našim
čtenářům.
Zatímco v Evropě je v současné době provozováno celkem
84 palivočlánkových autobusů (viz nedávná studie FCH JU),
v USA je v
současné době celkem 26 palivočlánkových autobusů, z toho 24 v aktivním
provozu na linkách. Jejich počty, základní technologii, dopravce a
místa provozování ukazuje přehled v tabulce níže; modře podbarvené
projekty
jsou spolufinancovány z Národního programu palivočlánkových autobusů.
Jak je z tabulky patrno, jedná se především o pohony, kde palivový
článek je hlavním zdrojem energie. Ve dvou případech jde o bateriové
elektrobusy s palivočlánkovým prodlužovačem dojezdu. Do provozu v
nejbližším období je připravováno dalších sedm palivočlánkových
autobusů.
Zmíněná zpráva NREL a FTA se dále zabývá bližším
hodnocením několika těchto demonstračních provozů, uvedených v tabulce
pod číslem 1, 3, 4, 5 a 6 (v tabulce zakroužkovány červeně).
Průměrný denní dojezd palivočlánkových autobusů na jedno
naplnění nádrže se v hodnocených projektech pohybuje v rozmezí cca 380
– 540 km. Spotřeba vodíku se v přepočtu pohybuje v rozmezí cca 30 – 42
litrů dieselového ekvivalentu na 100 km. Disponibilita měřená za celý
park palivočlánkových autobusů v USA je velmi rozmanitá, pohybuje se v
rozmezí od 40 % do 92 % s průměrem 73 %.
Zpráva dále podrobněji rozlišuje výsledky výše uvedených
projektů podle úrovně technologické zralosti (TRL – technology
readiness level). 
ElDorado AFCB
U palivočlánkových autobusů na úrovni TRL 7, tedy
demonstrování vozidel v malé sérii (cca 5 – 10 kusů) v plném provozním
nasazení, se nacházejí autobusy typu American Fuel Cell Bus (AFCB) od
amerického
dodavatele ElDorado provozované kalifornskou společností SunLine
Transit Agency a Van Hool A 330 for USA (Van Hool)
u
kalifornského dopravce AC Transit ZEBA. V obou případech jde o 12m
autobusy s palivovými články o výkonech 150, resp. 120 kW, doplněnými
11kWh, resp. 21kWh lithium-iontovými trakčními bateriemi do hybridní
sestavy. Jejich disponibilita se v průměru pohybovala v rozmezí 72 – 75
%. Disponibilita palivočlánkových systémů se přitom v jednotlivých
měsících pohybovala v rozmezí od cca 83 % do téměř 100 %. 
Van Hool
Spotřeba energie měřená v galonech diesel ekvivalentu
(DGE) se pohybovala v přepočtu na evropské jednotky kolem 40 l
dieselového ekvivalentu na 100 km. Energetická účinnost byla cca
1,7násobná oproti srovnávacím dieselovým autobusům a téměř dvojnásobná
oproti autobusům na CNG.
U palivočlánkových autobusů na úrovni TRL 6, tj. první
testy jednotlivých prototypů v provozních podmínkách, byly testovány
prototypy 9,5m autobusu MAX od výrobce EVAmerica u dopravce BJCTA ve
státě Alabama a 10,5m autobusu CapMetro od výrobce Proterra u texaského
dopravce Capital Metro. Autobusy jsou vybaveny (v uvedeném pořadí)
75kW, resp. 60kW palivovými články doplněnými v obou případech 54kWh
trakčními bateriemi. Jak patrno ze srovnání s výše uvedenými autobusy
AFCB a Van Hool, posouvá se celková koncepce jejich pohonu od
dominantní role palivového článku doplněného slabšími trakčními
bateriemi k dominantní roli trakčních baterií se slabším palivovým
článkem. 
EVAmerica MAX
Jejich průměrná disponibilita je prozatím poměrně nízká,
pohybuje se na úrovni 35 % (MAX), resp. 58 % (CapMetro). 
Proterra CapMetro
Spotřeba energie měřená v galonech diesel ekvivalentu
(DGE) se u obou těchto autobusů pohybovala v přepočtu na evropské
jednotky kolem 33 l dieselového ekvivalentu na 100 km.
Cena palivočlánkových autobusů je, jak zpráva souhrnně
konstatuje, stále velmi vysoká, pohybuje se v rozmezí 2,1 – 2,4 mil.
dolarů, tedy v přepočtu cca 53 – 60 mil. Kč. Cílem NREL je snížit
průměrnou cenu palivočlánkového autobusu na úroveň 1 mil. USD (25 mil.
Kč) v roce 2016 a v cílovém stavu na 600 tis. USD (15 mil. Kč).
Jako problémy, jejichž řešení je při vývoji
palivočlánkových autobusů směrem k jejich plné komercializaci stále
výzvou, uvádí zpráva zejména:
• otázky systémové
integrace jednotlivých komponent a funkčních celků vozidla,
• otázky organizace
výrobního procesu u dodavatelů autobusů tak, aby šlo s palivočlánkovým
pohonem nakládat stejně jako s kterýmkoli jiným pohonem,
• potřebu přechodu údržby
od personálu výrobce k personálu dopravců,
• u dopravců otázky
nákladů na údržbu, včetně zatím značně proměnlivých cen náhradních
dílů,
• u výrobců otázky
standardizace komponent a ustálení výrobních procesů, které povedou k
poklesu výrobních nákladů.
Shrnuto, poznatky z provozu ukazují, že palivočlánkové
autobusy se i v USA rozvíjejí jako perspektivní směr bezemisní, resp.
nízkoemisní (podle zdroje vodíku) mobility. Ukazuje se rovněž, jak s
rostoucí technologickou úrovní roste jejich spolehlivost a jak s
vývojem zároveň postupně klesá jejich cena a roste jejich energetická
účinnost. Zároveň stále ještě zůstává otevřená řada otázek spojených s
výrobou a provozem palivočlánkových autobusů, které bude nutno vyřešit,
aby se tato vozidla mohla dostat na úroveň plně komerčního produktu.
redakce
Proelektrotechniky.cz
Foto a
tabulka © NREL a FTA
Zpráva je volně ke stažení zde
 Přečtěte si také:
 23.12.2015
V londýnské městské dopravě slouží celkem osm
palivočlánkových autobusů, pět z nich již od roku 2010 a další tři od
roku 2013. Jsou provozovány v samém centru města na lince RV1 mezi
stanicemi Covent Garden a Tower Gateway dlouhé 6,2 km s celkem 27
zastávkami. Ke konci listopadu 2015 najely tyto autobusy dohromady již
více než 690 tisíc km během více než 107 tisíc provozních hodin. První
z těchto bezemisních autobusů překonal na konci listopadu 2015 hranici
20 000 hodin v provozu, další se této hranici rychle blíží. 
 17.12.2015
Na samém konci října 2015 zveřejnila evropská
organizace Společný podnik pro palivové články a vodík (FCH JU) studii
Fuel Cell Electric Buses – Potential for Sustainable Public Transport
in Europe (Palivočlánkové elektrické autobusy – Potenciál pro
udržitelnou veřejnou dopravu v Evropě). Jde o volné pokračování a
aktualizaci studie elektrických autobusů „Urban buses: Alternative
powertrains for Europe“ z roku 2012. Letošní verze
se soustřeďuje pouze na elektrické autobusy s palivovými články jako
zdrojem energie. Ukažme si zde některé zajímavé momenty obsažené v této
studii.
 4.12.2015 Koncem
listopadu 2015 pořádalo Norské velvyslanectví v
Praze pod názvem Smart City – Green City seminář věnovaný norským
zkušenostem z implementace konceptu smart
city, na nějž pozvalo i
zástupce naší redakce. Mezi jinými zde byla prezentována i koncepce
čisté mobility ve smart city Oslo, hlavním městě Norska s více než 600
tisíci obyvatel. Tato koncepce velmi názorně ukazuje propojení
bezemisní dopravy v různých oblastech městského života spolu s
inteligentními dopravními systémy v rámci pilíře smart city
„inteligentní mobilita“.
 30.11.2015 Právě
vyšlo čtvrté vydání newsletteru Sdružení dopravních podniků ČR
„Elektromobilita v MHD“, který náš portál vydává v rámci Pracovní komise pro
elektromobilitu
. Čtenáři zde najdou zprávu o právě proběhlé konferenci „Elektrické
autobusy pro město IV“, odkazy na prezentace z této konference ke
stažení, rovných dvacet odkazů na články o elektrické MHD z našeho
portálu za nedávné období i další zajímavé informace z oblasti
automatického nabíjení elektrobusů. Přejeme příjemné počtení!
 30.11.2015 Na veletrhu
Czechbus 2015 se 26. listopadu
2015 uskutečnil čtvrtý běh již tradiční konference Elektrické autobusy
pro město, zaměřené na novinky a zkušenosti v oblasti provozu a
financování elektrobusů a parciálních trolejbusů, tedy trolejbusů s
bateriovými zásobníky energie. Konference byla opět pořádána firmou
Ing. Jakub Slavík, MBA – Consulting Services, která je provozovatelem
našeho portálu, pod záštitou Sdružení dopravních podniků ČR (SDP ČR) a
v úzké spolupráci s ním.
 25.11.2015 Užitkové
elektromobily s palivočlánkovým prodlužovačem
dojezdu typu Renault Kangoo ZE-H2 jsme na našem portále již představili
v souvislosti s
francouzským projektem HyWay. Tento
produkt má nyní ambice zaujmout pevné místo i na britském trhu, který
palivočlánkové technologie významně podporuje.
 12.10.2015 V září 2015
vydala americká National Renewable Energy
Laboratory (NREL) další zprávu k průběžnému hodnocení projektu
palivočlánkových autobusů „American Fuel Cell Bus“ u dopravní
společnosti SunLine Transit Agency. Zpráva se zaměřuje na provozní
výsledky projektu za uplynulé 2,3leté období. Jako srovnávací základna
pro palivočlánkové autobusy zde slouží výsledky autobusů poháněných
stlačeným zemním plynem (CNG).
 10.11.2015 V listopadu
2015 se na veletrhu Czechbus 2015 představí široké veřejnosti nový
český
elektrobus Electron od ostravského výrobce Ekova Electric (Ekova),
který svoji světovou premiéru absolvoval v říjnu 2015 na mezinárodním
veletrhu Busworld 2015. Pro naše čtenáře znalé
problematiky elektrobusů a zajímající se o podrobnosti se naší redakci
podařilo získat od výrobce některé dosud nepublikované technické
podrobnosti.
 6.11.2015 Největším
evropským výrobcem elektrobusů – alespoň podle našich
informací – je v Česku poměrně málo známá společnost Optare Group Ltd.
(„Optare“) ze severoanglického Leedsu. V britských i jiných evropských
městech je v současné době provozováno celkem 88 elektrobusů od tohoto
výrobce. Nijak proto nepřekvapí, že na podzim 2015 získal Optare hned
tři ocenění za svůj přínos ke zvýšení kvality ovzduší v
dopravě.
 5.11.2015
18,1m elektrobus VDL
Citea SLFA-180 Electric měl svoji
světovou premiéru na dopravním veletrhu UITP Mobility & City
Transport na začátku června 2015. První z osmi těchto elektrobusů,
plánovaných pro provoz na linkách MHD v německém Kolíně
nad Rýnem, byl koncem
října 2015 slavnostně předán tamnímu dopravci KVB (Kölner
Verkehrs-Betriebe).
 22.10.2015
V rámci evropského projektu elektrických autobusů
ZeEUS,
jehož
demonstrační provozy na našich stránkách průběžně sledujeme, se
představí nový evropský výrobce elektrobusů, turecko-německá firma
Bozankaya. Jak byla v říjnu 2015 informována odborná veřejnost, v rámci
demonstračního provozu v německém Bonnu zde bude od začátku roku 2016
provozován její elektrobus značky Sileo.
 10.9.2015 Nedlouho po
zprávě o rekordním miliónu kilometrů, který
najely palivočlánkové autobusy ve
Švýcarsku, byla odborná
veřejnost informována o dalším rekordu z této oblasti, tentokrát z USA:
Palivočlánková jednotka na jednom z elektrických autobusů,
provozovaných kalifornskou dopravní společností AC Transit (podrobnosti
viz též studie „E-mobilita v MHD“),
překonala v
srpnu 2015 rekord 20 000 hodin nepřetržitého provozu.
 14.8.2015
V rámci evropského projektu CHIC,
zaměřeného
na provozní ověřování palivočlánkových autobusů, je od roku 2011 v
provozu i pět palivočlánkových autobusů společnosti PostAuto Schweiz
AG, hlavního švýcarského autobusového dopravce (v angličtině používá
název PostBus). Ke konci července 2015 dosáhly tyto autobusy důležitý
milník: dohromady najezdily celkem milión kilometrů.
 28.7.2015
Dnes byl na našem portále zveřejněn již třetí
newsletter „Elektromobilita v MHD“,
připravovaný redakcí našeho portálu v rámci činnosti Pracovní komise
pro
elektromobilitu Sdružení dopravních podniků ČR
(SDP ČR). Tentokrát je věnován především závěrům pracovní skupiny, či
interního projektu, SDP ČR jménem E-STANDARD.
|
