Baterie pro elektrobusy
12.1.2021
V minulém článku Školy baterií jsme se věnovali
výběru optimální
technologie trakční baterie pro parciální trolejbus.
Zatímco požadavky
parciálního trolejbusu jsou u většiny projektů velice podobné, u
elektrobusů je to jinak. Požadavky na využití elektrobusů jsou projekt
od projektu velice rozdílné, ať už uvažujeme o meziměstském vozidle,
příměstském nebo o nejčastěji využívaném elektrobusu pro čistě městskou
hromadnou dopravu.

Zásuvkové dobíjení v
krakovských garážích elektrobusů (Foto © Smartcityvpraxi.cz)
Na rozdíl od parciálních trolejbusů musí provozovatel
řešit s pořízením
vozidel také nabíjecí infrastrukturu. A tak elektrifikace autobusové
dopravy ve městech je komplexním řešením vhodné technologie vozidel,
jejich trakčních baterií i vhodné nabíjecí strategie.
Ujetá vzdálenost, to
je, oč tu běží
Již v úvodu článku jsme jmenovali různé typy provozu
elektrobusu, které
vesměs kopírují klasické autobusy. Nejvíce skloňovaná je elektrobusová
doprava ve městech, která je také z pohledu různých dotací nejvíce
podporovaná. Tento fakt je pochopitelný vzhledem k závazkům o bezemisní
dopravě, které různé metropole světa zveřejňují.
Také čísla registrací elektrických autobusů nad 3,5 tuny
ukazují, že
trh elektrických autobusů začíná silně růst. Podle dat Evropské
asociace automobilových výrobců z dubna 2020 byl meziroční nárůst tzv.
ECV (electrically-chargeable vehicles neboli elektricky dobíjitelná
vozidla) 170,5 %. V absolutních číslech je to nárůst registrací z 594 v
roce 2018 na 1607 v roce 2019. Přesto činil podíl nově registrovaných
autobusů nad 3,5 tuny s dieselovým pohonem 85 %.
U elektrobusů, a je jedno zda se jedná o městský,
příměstský nebo
dálkový provoz, je důležité, kolik kilometrů je během dne schopen
najezdit. Protože stále neexistuje dostatečně univerzální bateriová
technologie umožňující podobné dojezdy na jedno nabití jako u naftových
autobusů a zároveň s podobným časem nabití jako u tankování, musíme
volit vhodnou technologii trakční baterie pro konkrétní provoz. Pojďme
se tedy detailněji podívat, co musíme vzít v úvahu při správné volbě
baterie pro elektrické autobusy.
Elektrické autobusy do
města
Pro elektrifikaci městské autobusové dopravy je velice
důležité
zhodnotit možnosti stavby nabíjecí infrastruktury. Zatímco osobní
elektromobily již mají pouze několik nabíjecích standardů lišících se
zejména podle kontinentu, kde se používají, u elektrických autobusů
standardizace nabíjení teprve přichází. Stejně jako volba způsobu
nabíjení je důležitá volba četnosti nabíjení. U městského provozu
elektrobusu lze s četností nabíjení pracovat právě dle možností stavby
infrastruktury.
Nabíjení na zastávkách
Představme si budoucnost, elektrický autobus zastavuje
na zastávce a
během prvních vteřin se automaticky připojuje k nabíječce a dobíjí
dostatečné množství energie pro jízdu na další zastávku. Celý proces
trvá pouze pár desítek vteřin a vozidlo pokračuje na další zastávku.
To, co zní jako science fiction, ale již existuje. Tento pohled do
budoucnosti zažívají cestující v Ženevě na vlastní kůži již od roku
2013. Jedním z klíčových prvků je nabíjecí systém TOSA o výkonu 600 kW,
druhým je trakční baterie elektrobusu a na tu se pojďme podívat blíže.
Logicky vzato, pokud je nabíjení výkonem 600 kW po dobu
20 vteřin
dostačující pro dojezd k další zastávce, může být trakční baterie velmi
malá. Řekněme, že celková spotřeba elektrobusu je 1,5 kWh/km. Nabíjení
600 kW po dobu 20 vteřin dodá bateriím energii 3,33 kWh (ve skutečnosti
trochu méně, protože je potřeba zahrnout ztráty při nabíjení), což by
stačilo na ujetí 2,86 km. Množství cyklů za každý den provozu
bude také velmi velké a kapacita baterie musí být zvolena tak, aby byla
baterie schopna vydržet vysoké výkony nabíjení i vybíjení a zároveň
dosáhla očekávané životnosti v řádech let.
Když se blíže podíváme na životnost trakční baterie,
resp. technologie
trakční baterie, zajímá nás ta cyklická. Každá bateriová technologie má
dánu svoji cyklickou životnost, která závisí na hloubce vybití baterie
(množství energie v % odebrané po každém nabití a průměrné teplotě
článků) Někdy se také vztahuje vůči C-Rate
(poměr výkon/kapacita
baterie), ale C-Rate ovlivňuje dostupnou kapacitu (čím
vyšší výkon, tím
méně kapacity z baterie lze vybít nebo do ní nabít) a teplotu (vyšší
C-Rate = vyšší tepelné ztráty baterie). Cyklická životnost bývá
nejčastěji charakterizována buď křivkou (příklad Graf 1), nebo tabulkou
(příklad Tabulka 1).

Graf 1 – Příklad
cyklické životnosti NMC baterie
(Zdroj: D2.5: Electricity storage system Validation Report,
TECNALIA,
COBRA, IDIE, 20/12/2017)
Tabulka č. 1 –
Cyklická životnost Altairnano LTO baterie, Generace
4 (Zdroj: nano power a.s.)
A jak tedy vybrat tu správnou baterii pro nabíjení na zastávkách? Jak
jsme řekli, baterie by měla být co nejmenší, a to co se hmotnosti,
velikosti i kapacity týče, zároveň by měla být schopná nabíjení vysokým
výkonem (např. dle Ženevy 600 kW) a vydržet v provozu několik let. Za
sebe bych preferoval stejnou životnost baterie jako elektrobusu, což je
možný, ale v počáteční investici dražší přístup. Lze také plánovat
jednu výměnu trakční baterie během životnosti vozidla nebo si dohodnout
s výrobcem vozidla záruku na baterii po dobu životnosti vozidla –
související náklady se promítnou do ceny, ale odpadá nejistota spojená
s načasováním výměny. Pokud plánujeme životnost 12 let, lze tedy zvolit
baterii na 6 let a po 6 letech ji vyměnit, případně zvolit takovou,
která vydrží celých 12 let. Pro takový typ provozu, jako je Ženeva,
nepřipadá v úvahu jiná než LTO technologie.
Důvody jsou jednoznačné. LTO (lithium titanát), které
jsme zmínili v
tabulce 1, zvládá krátkodobé nabíjení 12C. Pokud vezmeme tradiční výkon
rychlých nabíječek autobusů 450 kW a vydělíme 12, dostaneme kapacitu
37,5 kWh. Pokud bychom tedy před každým nabíjením spotřebovali 3,75 kWh
a dobili na při nabíjení na zastávce zpět, byla by hloubka vybití DOD v
% pouze 10 % a baterie by udělala 2 500 000 cyklů, než by dosáhla 80 %
původní kapacity (za předpokladu, že bychom udrželi průměrnou teplotu
článků na 25 °C.
Uvažujme tedy o životnosti 12 let s 360 dny provozu za
rok. To je
dohromady 12× 360 cyklů = 4320 dní provozu. Pokud vydělíme počet cyklů
LTO baterie počtem dní v 12letém provozu, dostaneme 578 cyklů za den.
Počet zastávek s nabitím by tedy mohl být až 578 každý
den provozu, aby
měla baterie po 12 letech 80 % své původní kapacity, tedy 30 kWh.
Srovnání dvou různých
existujících bateriových systémů
TITAN
RAPID je LTO bateriový systém určený pro
ultrarychlé nabíjení, má
kapacitu 42 kWh a je rozdělen do dvou bateriových boxů, každý o
rozměrech 1380 × 713 × 360 mm s celkovou hmotností 950 kg.
AKM POC je NMC bateriový systém s kapacitou 176 kWh, je
rozdělen do
pěti bateriových boxů, každý o rozměrech 1546 × 750 × 216 mm s celkovou
hmotností 1665 kg.
V pořizovacích cenách si budou obě baterie téměř rovny
(lehce ve
prospěch LTO), ale hmotnost je jasně lepší u LTO, a stejně tak objem
potřebný pro zástavbu baterie do vozidla. U NMC baterie (Lithium nikl
magnézium kobalt oxid) je potřebný objem 1,25 m3, u LTO TITAN rapid
baterie je potřebný objem 0,7 m3.
Zhodnocení provozu s
častým nabíjením
Čím častěji se elektrický autobus nabíjí, tím spíše může
využít malé a
výkonné baterie, pro kterou je LTO chemie ideální. Pro městský provoz
se tento přístup zdá být optimální, ale naráží na nutnost budování
výkonné a drahé nabíjecí infrastruktury.
Pokud ovšem zvolíme cestu průběžného nabíjení s
dostatečně vysokým
výkonem, např. na konečných zastávkách, lze využívat výhod LTO
zmíněných ve srovnání LTO a NMC a používat relativně kapacitně malou,
ale výkonnou baterii. Ta na rozdíl od technologie NMC umožňuje
kontinuální provoz 24/7, protože je schopna plného nabití z 0 na 100 %
za několik minut, zatímco u NMC a jiných high energy baterií by to
trvalo několik hodin. Příkladem budiž město Ostrava, které má v provozu
dva elektrobusy s touto LTO trakční baterií, schopnou se za 5 minut
nabít na hodinu dalšího provozu.
Elektrobus Dopravního podniku Ostrava s průběžným
dobíjením standardem
OppCharge (Foto © Smartcityvpraxi.cz)
Jaké baterie ale budeme hledat, když ve městě není
možnost takovou
infrastrukturu budovat?
Elektrobusy s nočním
dobíjením
Elektrobusy určené pro dobíjení přes noc potřebují
dostatečnou kapacitu
trakční baterie k ujetí celodenní trasy, po které se nabíjí přes noc v
depu. Pro trakční baterie je tak velmi důležitá jedna vlastnost, a tou
je specifická energie. Specifická energie vyjadřuje poměr kapacity a
hmotnosti trakční baterie, resp. kolik Wh se vejde do 1kg hmotnosti
baterie. Graf 2 zobrazuje specifickou energii nejčastěji používaných
typů bateriových článků. Jde tedy o samostatné články bez zahrnuté
modularizace, bateriových boxů, chlazení, elektroniky apod.

Graf 2 Specifická
energie různých typů
baterií (Zdroj: www. batteryuniversity.com)
Baterie pro celodenní provoz mají tak vysokou kapacitu,
že výkon, který
dávají pro pohon vozidla, zpravidla nepřesáhne C-rate 1C, tedy že výkon
motoru/motorů je menší nebo roven kapacitě trakční baterie. Množství
energie je tedy zcela klíčové, a pokud stanovíme limitní hmotnost
trakční baterie, volíme tu technologii, která má na jednotku hmotnosti
největší kapacitu.
Z grafu 2 plyne, že je to technologie NCA. NCA neboli
Lithium Nikl
Kobalt Oxid hliníku má nejvyšší hustotu z běžně používaných typů
lithiových baterií v současnosti. Výrobci dosahují specifické energie
mezi 250 – 280 Wh/kg a laboratorně se blíží již 300 Wh/kg.
Nevýhodou NCA článků je, že umožňují relativně málo
nabíjecích cyklů ve
srovnání např. s NMC. Přesto se však NCA stala stěžejní technologií
automobilového průmyslu pro výrobu osobních elektromobilů. A zde se
nachází kámen úrazu použití této technologie pro elektrické autobusy.
Největším výrobcem NCA článků je firma Panasonic, která má své kapacity
dlouho dopředu zamluvené pro několik hlavních výrobců elektrických aut,
zejména pro výrobce Tesla. Dostupnost těchto článků pro ostatní
potenciální integrátory je tedy malá, spíše nulová.
Na řadu tak přichází další v řadě, a tím je NMC. LCO
neboli Lithium
kobalt oxid není pro elektrické autobusy vhodná technologie, protože na
rozdíl od NMC (Lithium nikl magnézium kobalt oxid) je méně bezpečná, má
méně cyklů a není vhodná pro krátkodobé výkony nad 1C. U tzv. high
energy elektrobusů, tedy těch s vysokokapacitní baterií, se zpravidla
setkáváme s NMC baterií.
I u nás máme několik podobných provozů. Příkladem může
být město
Třinec, kde od roku 2017 provozuje ARRIVA flotilu elektrických autobusů
Škoda Perun HE s trakčními bateriemi Li-Pol (lithium-polymerovými) o
kapacitě 222 kWh. Dle dostupných informací dokáží tyto autobusy dojet
na jedno nabití 150 – 200 km s následným nočním dobíjením v trvání cca
6 hodin.
Zde je nutné doplnit rozdíl mezi Li-ion a Li-Pol
baterií. Zjednodušeně
řečeno jsou obě velmi podobné, u Li-ion je elektrolyt kapalný, kdežto u
Li-Pol nemá kapalnou formu a vyskytuje se nejčastěji ve formě gelu.
Kladné elektrody u obou však bývají stejné, nejčastěji NMC, LFP nebo
LCO. Jsou však dražší na výrobu ve srovnání s Li-ion bateriemi.
Dalším příkladem je město Hranice, kde dopravce 3CSAD
provozuje se
svými elektrobusy městskou dopravu. Elektrobusy výrobce SOR zde za den
najedou mezi 50 a 150 km. Na rozdíl od třineckých elektrobusů zde jsou
vozidla vybaveny LFP bateriemi (lithium železo fosfát) o kapacitě 172
kWh.
Nabíjecí
infrastruktura pro noční dobíjení
Noční dobíjení je většinou řešeno stejně jako u osobních
elektromobilů,
tedy použitím nabíjecích standardů typu např. CCS2 COMBO. Svou výhodu
to má v tom, že tento standard je masově odzkoušený.
Jak vybrat vhodnou
baterii pro noční dobíjení
Na rozdíl od příkladu s častým dobíjením, kde jasně
dominuje LTO
technologie, je výběr vhodné baterie pro noční dobíjení závislý na
specifiku konkrétního provozu. Pro menší města, kde jsou krátké trasy a
četnost linek není tak velká, tedy i celkový denní nájezd bude kratší,
řekněme okolo 100 km bude pravděpodobně vhodnější LFP baterie. Ta je
sice v parametru specifická energie výrazně horší ve srovnání s NMC,
ale zato je levnější a dosahuje více cyklů. Také krátkodobě zvládá v
porovnání s NMC vyšší C-Rate.
Naopak tam, kde jsou denní nájezdy na jedno nabití
delší, nad 100 km
bude vhodná technologie NMC, protože na stejnou hmotnost jako LFP
baterie je možné dostat více než 1,5krát tolik energie v kWh.
Zhodnocení
Z pohledu budování infrastruktury pro nabíjení
elektrobusů v provozu se
jeví vhodnější varianta vozidel s nočním dobíjením. Proti tomu však jde
rostoucí spotřeba elektrobusů kvůli vyšším nárokům na netrakční
spotřebu, tedy energii pro systémy, které nejsou přímo spojeny s
pohonem, např. klimatizace, topení, informační a odbavovací systémy
apod. Výsledkem je omezený dojezd na jedno nabití, který může být
dostačující pro denní provoz v malých městech, ale ne pro velká města s
provozem autobusu na lince i 20 hodin denně.
Nejvíce vyhovující je tak kombinace obou přístupů
dohromady, tedy
příležitostné dobíjení za provozu v kombinaci s nočním dobíjením.
Volba technologie trakční baterie tak velmi závisí na
požadavcích na
provoz vozidla (délka mezi nabíjením, hmotnost, životnost atd.) a nedá
se říci, která bateriová technologie je pro elektrobusy nejvhodnější.
Příkladem závěrečného srovnání budiž výstup projektu
ZeEUS z Barcelony,
kde probíhalo srovnání dvou odlišných strategií provozu – průběžné
dobíjení se standardem Schunk bus-up a noční dobíjení po celodenním
provozu. Na obou typech měly vozidla denní nájezd okolo 180 km a závěr
projektu je takový, že jako vhodnější pro městský provoz ve velkém
městě typu Barcelony je technologie průběžného dobíjení.
František Šťastný
Další informace: www.nanopower.eu
Elektrobus s
nabíjením bus-up v Barceloně (Foto © ZeEUS)
Přečtěte si také:
Elektrická vozidla
nezávislá na trolejovém vedení se neobejdou bez baterií. Jejich druh a
provozní vlastnosti určují hlavní chemické prvky, na jejichž základě
baterie fungují. To je užitečné znát, abychom mohli správně formulovat
požadavky na dodané bateriové elektrické vozidlo – zvláště uvážíme-li,
že baterie představují velmi významnou část jeho ceny. Tato internetová
nano power škola baterií je zaměřená na jednotlivé aplikace a rozebírá,
která konkrétní technologie je pro který konkrétní typ aplikace
vhodná. 
26.1.2021
Druhý život baterií, pro který se často používá
anglický
pojem „second
life“, je dnes velmi diskutované téma. Je také posledním tématem naší
školy baterií. S rostoucím množstvím bateriových aplikací ve světě
roste požadavek na vyřešení otázky, co s trakčními bateriemi bude poté,
co doslouží ve své původní aplikaci. Již se objevují první projekty na
další využití vysloužilých baterií z vozidel. Pojďme se ale nejprve
podívat na technologie baterií a jejich předpoklady k životu po
životě. 
19.1.2021
Vedle parciálních trolejbusů a elektrobusů, kterými
se podobně zabývaly
minulé dvě lekce naší školy baterií, se tentokrát podíváme na využití
baterií pro další těžká elektrická vozidla v městském provozu. Patří
sem zejména palivočlánkové a hybridní autobusy, bateriové tramvaje a
vlaky, těžké nákladní elektromobily pro městské služby i další
aplikace. 
5.1.2021 První článek z naší školy baterií,
uveřejněný i
v brožuře „Elektrické
autobusy pro město IX“, uvedl čtenáře do
problematiky baterií sloužících k pohonu vozidel. Náš druhý článek má
za cíl poskytnout uživatelům i investorům do trolejbusové dopravy
ucelený pohled na výběr alternativního pohonu trolejbusu, zejména pak
akumulátorového pohonu pro parciální trolejbus. 
30.11.2020 Stejně jako
osobní automobilová doprava i veřejná
doprava a nákladní doprava stále více směřuje ke snižování emisí. V
naší škole baterií, postupně uveřejňované na portále
Proelektrotechniky.cz, se zaměříme na oblasti dopravy, kde se používají
baterie. Právě baterie budou nedílnou součástí všech vozidel, která
aktivně snižují množství emisí, ať už jsou to hybridní vozidla, čistě
elektrická nebo ty s pohonem na palivové články. 

|