Projekt CHIC: Jak zavádět palivočlánkové autobusy ve
městech?
 15.4.2016
Evropský
projekt palivočlánkových autobusů CHIC
(Clean Hydrogen in European Cities) probíhá v letech 2010 – 2016. Během
této doby byly získány zkušenosti z provozu celkem 56 palivočlánkových
autobusů v osmi městech a regionech Evropy a Kanady. V dubnu 2016 byla
jako výstup projektu uveřejněna zpráva „Guidelines for delivering fuel
cell bus projects“, česky: „Pokyny pro realizaci projektů
palivočlánkových autobusů“. Jaká jsou tedy doporučení projektu CHIC pro
zavádění této ekologické městské dopravy?
Ve fázi iniciování projektu je rozhodující získat zájem
a chuť ke spolupráci od všech důležitých zainteresovaných stran, které
buď mohou přispět k realizaci projektu, nebo by (v případě odporu)
mohli jeho realizaci zkomplikovat. Patří sem tedy nejen orgány státní
správy a samosprávy, dopravci, ale také například složky záchranného
systému. Zpráva dále zdůrazňuje pro tuto fázi nutnost precizně
definovat projekt, zasadit jej do kontextu regionální strategie pro
udržitelný rozvoj, vypracovat potřebnou studii, která zhodnotí jeho
provozní a finanční aspekty, a vypracovat realistický časový
harmonogram projektu.
Podmínkou úspěchu je spolupráce hlavních skupin
dodavatelů: výrobců autobusů, kteří mají zájem na komercializaci
palivočlánkových autobusů, dodavatelů palivočlánkových zdrojů energie a
dodavatelů vodíkové infrastruktury. Při přípravě projektu je nutno, aby
všichni zúčastnění rozuměli potřebám uživatelů při vlastní konstrukci a
dodávce vozidel a infrastruktury i později ve fázi jejich provozování a
údržby.
Nezbytnou součástí v této fázi je jasné určení
finančních zdrojů a nákladových položek, které pokryjí – tedy stručně,
předem vyjasnit, kdo co zaplatí.
Ve fázi před pořízením autobusů je kladen důraz na
kvalifikovaný a přesvědčený projektový tým. Neméně důležité je
vypracování detailního projektového plánu, který bude zahrnovat mimo
jiné způsob provozování palivočlánkového autobusu, požadavky na vozidlo
a infrastrukturu (jasné, ale ne příliš detailní) a nezapomene ani na
potřebnou údržbu. Projektový plán by neměl zapomínat ani na záložní
řešení v případě, že věci nepůjdou podle představ. Důležité je také v
plánu nezapomenout na profesní výcvik zapojeného provozního personálu.
 Soutěž na dodávku palivočlánkových autobusů a potřebné
infrastruktury bude úspěšná, pokud budou jasně specifikovány provozní
požadavky a pokud bude věnována náležitá pozornost kompatibilitě mezi
vozidly a infrastrukturou. Neexistuje jednotný recept na ideální
soutěžní proceduru, nicméně během samotného projektu CHIC bylo
zpracováno množství zadávací dokumentace, kterou lze použít jako vzor.
Ve fázi dodávky a převzetí vozidel a dalších technologií
je třeba dbát na to, aby byl věnován potřebný čas proškolení všech
zúčastněných zaměstnanců a dalších osob, včetně otázek souvisejících s
bezpečností provozu. Provozovatelé by si měli být vědomi zkušební
povahy provozu a příležitostí do budoucna, které tento zkušební provoz
přináší. Pozornost by měla být věnována přejímce vozidel a
infrastruktury a jejich pilotnímu provozu v délce, která bude
dostačující pro spolehlivé předání do rutinního provozování.
Pro úspěch v této fázi je nezbytná dobrá komunikace mezi
dodavateli autobusu a dopravci od samého začátku projektu, důkladné
porozumění všem technologiím ze strany personálu údržby a schopnost
učit se ze zkušeností i obtíží a tyto zkušenosti předávat dál.
Zpráva zároveň konstatuje velký zájem o palivočlánkové
autobusy v Evropě. Pro následující roky odhaduje zájem o jejich
nasazení do provozu v řádu stovek vozidel (cca 400). Sdílení zkušeností
přitom bude napomáhat pět poradenských klastrů, členěných podle území:
Francie, Německo, Benelux, Severní Evropa a Velká Británie. (Poznámka:
Klastrem – z anglického „cluster“, tedy „shluk“ – se v ekonomice rozumí
geograficky soustředěné seskupení nezávislých firem a přidružených
institucí, které si navzájem konkurují, ale také navzájem kooperují, a
jejichž vazby mají potenciál k upevnění a zvýšení jejich celkové
konkurenceschopnosti).
V současné době je vypsána soutěž na dotace pro
palivočlánkové autobusy z prostředků evropského Společného podniku pro
palivové články a vodík (FCH JU), který na tento účel vyčlenil 32 mil.
€ (tedy přes 860 mil. Kč). Podmínkou je velký park těchto autobusů
(minimálně 100 vozidel). Cílová pořizovací cena palivočlánkového
autobusu by měla činit nejvýše 650 tisíc €, tedy cca 17,5 mil. Kč. To
je stále zhruba trojnásobek pořizovací ceny dieselového autobusu, ale
již velmi blízko horní hranici cen bateriového elektrobusu, které se
dnes pohybují v rozmezí cca 10 – 15 mil. Kč. Oproti dosud nejlevnějším
palivočlánkovým autobusům pro Rotterdam
to znamená téměř
čtvrtinový pokles.
Co dodat?
Zmíněná doporučení pro palivočlánkové autobusy lze do
značné míry uplatnit i na projekty bateriových elektrobusů. V obou
případech je zkrátka nutný posun od produktového přístupu k
projektovému přístupu.
Palivočlánkové autobusy v sobě spojují lokálně (či
zcela) bezemisní provoz bateriových elektrobusů a provozní volnost
autobusů se spalovacím motorem. Jejich hlavní nevýhoda – vysoké
pořizovací náklady spolu s nutností vodíkové plnicí infrastruktury – se
postupně zmenšuje, tak jak roste jejich výroba a s ní ekonomie z
rozsahu. Podporu má tento trend i v zájmu a finančních prostředcích,
které se palivočlánkovým autobusům dostávají ze strany evropských
orgánů a institucí.
Díky unikátnímu rozsahu a tradici elektrifikace v MHD,
které Česko bezesporu má, je mezi českými dopravci věnována pozornost
především bateriovým elektobusům a parciálním trolejbusům. To však
neznamená, že palivočlánkové autobusy nenajdou v ČR uplatnění, bude-li
o ně zájem. Český projekt palivočlánkového autobusu TriHyBus
je v
mnoha ohledech unikátní, ale zůstane už nejspíš navždy ojedinělou
„pojízdnou laboratoří“. Je na čase, aby na linky české MHD vyjel jeho
následovník. Méně unikátní a třebas i méně český, ale mnohem bližší
sériové výrobě, kdy – jednoduše a laicky řečeno – palivočlánková
energetická jednotka bude pouhou krabicí, do níž se z jedné strany lije
vodík a z druhé strany se odebírá trakční energie.
Jakub
Slavík
Ilustrační
foto © archiv redakce Proelektrotechniky.cz
Další informace s odkazem na dokumenty ke
stažení zde
 Přečtěte si také:
 24.3.2016 Na začátku března 2016 zaznamenaly palivočlánkové
autobusy ve skotském Aberdeenu
rok úspěšného
provozu na linkách hromadné dopravy. Protože jde o největší park
palivočlánkových autobusů v Evropě – v tomto městě je jich provozováno
celkem deset, navíc v ne právě ideálních klimatických podmínkách
studeného a deštivého Skotska, mají jeho výsledky co říci k celkové
situaci a vývojovým perspektivám této zajímavé oblasti elektromobility. 
 22.3.2016 Standardizace technologií pro průběžné nabíjení
elektrobusů je stále otevřeným problémem (blíže viz naše studie
E-mobilita v MHD a informace o
interním projektu E-STANDARD Sdružení dopravních podniků ČR v
newsletteru SDP ČR z července 2015). Prvním
průlomovým krokem k řešení tohoto problému se stala dohoda mezi
klíčovými dodavateli elektrobusů a nabíjecích zařízení z 15. 3. 2016,
směřující k dobrovolnému otevřenému a průhlednému přístupu ke
konstrukci rozhraní vozidlo – infrastruktura.
 21.3.2016 Dne 15. března 2016 proběhla na veletrhu AMPER 2016 v Brně konference „Smart city v praxi“,
pořádaná naší provozovatelskou firmou Ing. Jakub Slavík, MBA –
Consulting Services. Dnes zveřejňujeme plné znění zprávy z této
konference včetně závěrečného shrnutí a doporučení. Na konci zprávy
jsou volně k dispozici prezentace z konference ke stažení.
 18.3.2016 Pravděpodobně první palivočlánkovou tramvají na světě,
která slouží v běžném provozu, se začátkem března 2016 stala již dříve
avizovaná tramvaj čínského výrobce CRRC Qingdao Sifang, vyráběná v
licenci Škoda Transportation ForCity 15T. Sedm těchto palivočlánkových
tramvají je nyní v provozu v šestimiliónovém čínském městě Qingdao v
provincii Shandong.
 11.3.2016 Palivočlánkové osobní automobily Hyundai
se dodávají do
USA od června 2014. Jde o vůz se standardním označením Hyundai ix-35,
který je na americkém trhu prodáván pod značkou Hyundai Tucson Fuel
Cell. Do USA bylo dosud dodáno téměř sto těchto vozů, a jak byla v
únoru 2016 informována odborná veřejnost, dohromady dosud najezdily
více než milión mil, tedy 1,6 mil. km. Průměrná vzdálenost mezi
jednotlivými naplněními nádrže činila 426 km.
 12.2.2016 Nizozemské město Rotterdam s více než šesti sty tisíci
obyvateli je jedním z evropských smart cities. Tomu odpovídá i
jeho zájem o bezemisní dopravu. K elektrickým užitkovým vozidlům a elektrickým
taxi přibydou v
létě 2017 dva nové palivočlánkové autobusy. Na začátku února 2016 k
tomu byla podepsána smlouva mezi rotterdamským městským dopravcem RET a
belgickým výrobcem palivočlánkových autobusů Van Hool.
 9.2.2016 Americké agentury National Renewable Energy Laboratory
(NREL) a Federal Transit Administration (FTA) sledují a podporují v
rámci svých rozvojových projektů bezemisních autobusů nejen
palivočlánkové autobusy (viz souhrnná informace z prosince 2015), ale také
bateriové elektrobusy. V lednu 2016 zveřejnily zprávu o výsledcích
zkušebního provozu dvanácti průběžně dobíjených elektrobusů u
kalifornské dopravní společnosti Foothill Transit. Tento článek
prezentuje našim čtenářům některé zajímavé informace z této zprávy.
 28.1.2016 Patrové plug-in hybridní autobusy s indukčním dobíjením, které
začátkem prosince 2015 vyjely na pravidelné linky MHD v Londýně v rámci
evropského projektu ZeEUS, budou
sloužit i v dalším britském městě Bristolu, půlmiliónové metropoli
jihozápadní Anglie. Jak oznámil dopravce First West of England, člen
dopravní skupiny FirstGroup, dva tyto autobusy byly
oficiálně představeny v polovině ledna 2016 a koncem ledna budou
nasazeny
 27.1.2016 Právě
vyšlo páté vydání newsletteru Sdružení dopravních podniků ČR
„Elektromobilita v MHD“, který náš portál vydává v rámci Pracovní komise pro
elektromobilitu. Toto
vydání je věnováno
výzvě k předkládání žádostí o podporu z Integrovaného regionálního
operačního programu (IROP) pro projekty nízkoemisních a bezemisních
vozidel. čtenáři zde kromě toho najdou odkazy na
články o elektrické MHD z našeho portálu za nedávné období. Nechybí ani
pozvánka na konferenci Smart city v praxi. Přejeme
příjemné počtení!
 22.1.2016
Tak jako většina evropských zemí podporuje i vláda
Velké Británie rozvoj elektromobility v individuální dopravě
investičními dotacemi. První takovýto dotační program byl vyhlášen v
roce 2011 a jeho výsledkem byl nákup 50 tisíc nízkoemisních vozidel.
Protože jeho platnost vyprší v únoru 2016, bylo v prosinci 2015
vyhlášeno jeho prodloužení do března 2018.
 15.1.2016 V
časopise PRO-ENERGY č. 4/2015 byl publikován analytický článek „Vodík
ve spojení s palivovými články začíná měnit energetiku a dopravu“ od
Ing. Jakuba Slavíka, MBA, provozovatele našeho portálu. S plným,
redakčně neupraveným zněním tohoto článku nyní seznamujeme i čtenáře
našeho portálu.
 6.1.2016 V Londýně je v současné době provozováno celkem osm
palivočlánkových autobusů jako součást
evropského projektu CHIC. Nyní k nim
přibydou další dva, tentokrát od jiného výrobce a s mírně odlišnou
koncepcí pohonu. Na dodávku dvou dalších palivočlánkových autobusů pro
Londýn byla těsně před Vánoci 2015 podepsána dohoda mezi belgickým
výrobcem autobusů Van Hool a londýnským organizátorem městské dopravy
Transport for London.
 30.12.2015
V prosinci 2015 publikovaly americké agentury
National
Renewable Energy Laboratory (NREL) a Federal Transit Administration
(FTA) souhrnnou zprávu o současném stavu a provozu palivočlánkových
autobusů v USA za období od srpna 2014 do července 2015. Zpráva
obsahuje některé zajímavé údaje, které bychom rádi prezentovali i našim
čtenářům.
 23.12.2015
V londýnské městské dopravě slouží celkem osm
palivočlánkových autobusů, pět z nich již od roku 2010 a další tři od
roku 2013. Jsou provozovány v samém centru města na lince RV1 mezi
stanicemi Covent Garden a Tower Gateway dlouhé 6,2 km s celkem 27
zastávkami. Ke konci listopadu 2015 najely tyto autobusy dohromady již
více než 690 tisíc km během více než 107 tisíc provozních hodin. První
z těchto bezemisních autobusů překonal na konci listopadu 2015 hranici
20 000 hodin v provozu, další se této hranici rychle blíží.
 17.12.2015
Na samém konci října 2015 zveřejnila evropská
organizace Společný podnik pro palivové články a vodík (FCH JU) studii
Fuel Cell Electric Buses – Potential for Sustainable Public Transport
in Europe (Palivočlánkové elektrické autobusy – Potenciál pro
udržitelnou veřejnou dopravu v Evropě). Jde o volné pokračování a
aktualizaci studie elektrických autobusů „Urban buses: Alternative
powertrains for Europe“ z roku 2012. Letošní verze
se soustřeďuje pouze na elektrické autobusy s palivovými články jako
zdrojem energie. Ukažme si zde některé zajímavé momenty obsažené v této
studii.
|
