![]() |
|
![]() |
Přečtěte si: Pozvánka na konferenci Moderní technologie: energetika, elektromobilita, inteligentní budovy AMPER 2026 |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Vodíková strategie České republiky: důležitý krok vpřed i některé otazníky
Obsah a cíle strategie Vodíková strategie České republiky vzniká v kontextu Vodíkové strategie pro klimaticky neutrální Evropu, která odráží cíl Zelené dohody pro Evropu – dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Cílem strategie je tedy redukovat emise skleníkových plynů takovým způsobem, aby současně došlo k hladké konverzi hospodářství směrem k nízkouhlíkovým technologiím. S tím jsou spojeny dva strategické cíle: • redukce emisí skleníkových plynů, • podpora hospodářského růstu. K jejich dosažení jsou stanoveny čtyři specifické cíle: • objem výroby nízkouhlíkového vodíku, • objem spotřeby nízkouhlíkového vodíku, • připravenost infrastruktury na dopravu a skladování vodíku, • rozvoj výzkumu, vývoje a výroby vodíkových technologií. Vodíková strategie stojí na čtyřech pilířích: • výroba nízkouhlíkového vodíku, • využití nízkouhlíkového vodíku • doprava a skladování vodíku, • vodíkové technologie. Tyto pilíře jsou vzájemně provázány – výroba a spotřeba musí být v rovnováze, aby se dosáhlo ekonomického využití příslušných technologií, v opačném případě bude nerovnováhu kompenzovat import ze zahraničí. Ke každému z pilířů přísluší právě jeden strategický cíl. Strategie popisuje výchozí stav a odhaduje vývoj v časovém horizontu do roku 2050, který souvisí se strategickým horizontem Zelené dohody pro Evropu. V souladu s evropskou vodíkovou strategií je Vodíková strategie ČR rozdělena na etapy do roku 2025, 2030 a 2050. Vodíková strategie ČR se týká především: • dopravy, • chemického průmyslu, • energetiky, • energeticky náročných průmyslových odvětví, • výrobců vodíkových technologií a dopravních zařízení, • přepravy, distribuce a skladování vodíku, • občanů, kteří budou využívat vodíkové technologie a žít ve zdravějším prostředí. Tzv. „nízkouhlíkový vodík“ a jeho hlavní způsoby využití Poněkud nelogické sousloví „nízkouhlíkový vodík“ se ve Vodíkové strategii ČR používá jako terminus technicus. Nízkouhlíkovým vodíkem se zde rozumí vodík, při jehož výrobě vznikne maximálně 36,4 g CO2/MJ. Jde například o vodík vyrobený elektrolýzou elektřinou z obnovitelných zdrojů nebo z jaderných zdrojů, vodík vyrobený z bioplynu a vodík vyrobený ze zemního plynu nebo odpadu se zachytáváním CO2. Vodíková strategie se primárně věnuje takto vymezenému nízkouhlíkovému vodíku, protože jeho využití přispívá ke snižování emisí CO2. Nezávisle na způsobu výroby je vodík ve strategii rozlišován podle jeho čistoty dle normy ČSN ISO 14687. Vodík pro palivové články s protonvýměnnou membránou (PEM), které se využívají především v dopravě, vyžaduje nejvyšší chemickou čistotu, aby bylo zajištěno, že ani při dlouhodobém provozu nedojde k degradaci a poškození palivových článků. Tento vodík se převážně vyrábí elektrolýzou vody. Při ostatním využití nejsou na čistotu vodíku kladeny tak vysoké nároky. Vodík se v tomto případě využívá převážně jako vstupní surovina chemické reakce, případně pro výrobu tepla spalováním. Požadavky na čistotu proto mohou být definovány konkrétním použitím, které může být citlivé na příměsi specifických látek. Příměsi a nečistoty je nutné posuzovat z pohledu konkrétní chemické reakce. Předpokládané oblasti využití vodíku v ČR – strategie a otevřené otázky Vývoj předpokládané potřeby vodíku podle jednotlivých oblastí využití ukazuje následující graf.
Je z něj patrno, že největší nárůst je předpokládán v oblasti dopravy. Podle zpracovatelů strategie je to nicméně – poněkud překvapivě – v převážné míře nákladní silniční doprava. Je otázkou, nakolik tento předpoklad odpovídá současnému stavu vývoje a reálného provozu palivočlánkových vozidel, viz články v rubrice Vodíkové technologie. Na pomyslné druhé příčce je využití vodíku v hutnictví. Při snaze dekarbonizovat odvětví hutnictví železa spoléhá EU primárně na vodíkové technologie, kdy principem bude redukce železné rudy vodíkem místo dodnes používaného uhlí či koksu, jež je hlavní původce sektorových emisí CO2. Jak ale Vodíková strategie hned vzápětí uvádí, tyto technologie zatím nejsou na trhu dostupné – teprve se vyvíjí či testují. V dnes používaných vysokých pecích nelze uvažovat o plné náhradě koksu vodíkem, testuje se proto alespoň částečná náhrada. Pro plné nahrazení budou třeba zcela nové výrobní agregáty. U kombinované výroby elektřiny a tepla (kogenerace) pomocí vodíku, které vychází jako třetí v pořadí, strategie uvádí: „Na základě provedených analýz se ukazuje, že výroba elektřiny a tepla pomocí kogeneračních jednotek na vodík není kvůli nízké ekonomické efektivitě otázkou blízké budoucnosti.“ Neřeší však bezemisní kogeneraci s využitím palivových článků, které mají na vstupu zemní plyn nebo bioplyn, z nichž si vodík samy vyrábějí, viz například technologie pro čističky odpadních vod. Soudě podle uvedených příkladů se nabízí otázka, nakolik bude Vodíková strategie ČR držet krok s reálným vývojem a komercializací příslušných technologií i zájmem jejich uživatelů. Je zřejmé, že důležité slovo při její implementaci v živé praxi řekne trh. redakce Proelektrotechniky.cz Ilustrační foto © archiv redakce Proelektrotechniky.cz Obrázek © MPO ČR Další informace včetně Vodíkové strategie ČR ke stažení zde
|
|
Naše tipy |











|
Copyright © 2012 – 2026 Ing. Jakub Slavík, MBA – Consulting Services |
| |