ZeEUS eBus Report: populární statistika elektrobusů v
Evropě (i jinde)
2.1.2017
Evropský projekt ZeEUS,
jehož
uzavření se plánuje v dubnu 2017, zveřejnil koncem prosince 2016 zprávu
ZeEUS eBus Report s podtitulem „An overview of electric buses in
Europe“, tedy „přehled elektrických autobusů v Evropě“. Jak název
napovídá, tato zpráva podává přehled o elektrobusech, plug-in
hybridních autobusech a parciálních trolejbusech provozovaných nebo
zamýšlených k provozu ve 20 zemích Evropy a v Izraeli a dále o 27
evropských a mimoevropských výrobcích těchto vozidel a o jejich
produktech.
Na úvod zpráva mj. konstatuje, že po celém světě bylo v
roce 2015 provozováno cca 173 000 elektrických autobusů ve výše
uvedeném vymezení. 170 000 autobusů (98,3 %) z toho je provozováno v
Číně. Počet a složení evropských elektrických autobusů (ve výše
uvedeném vymezení) ukazuje graf níže. Z evropských zemí má největší
podíl Velká Británie s 18 % evropského parku elektrických autobusů,
následovaná Nizozemím, Švýcarskem, Polskem a Německem, každé po cca 10
% evropského parku.

Zpráva dále zmiňuje, že zúčastněné státy zavedly, nebo
se chystají zavést, právní rámec pro podporu vozidel se sníženým
dopadem na životní prostředí a sníženou spotřebou energie. Zpráva
rovněž popisuje pět výzev pro rozvoj elektrických autobusů ve městech,
které definovali účastníci projektu ZeEUS, jež je nutno zvládnout:
• vyšší jednorázové
investice pro elektrické autobusy a jejich nabíjecí infrastrukturu,
• důležitost definovat
vhodná technologická řešení pro specifické místní provozní podmínky,
• nutnost revidovat
současné zadávací a smluvní rámce,
• nutnost standardizovat
nabíjecí rozhraní pro zajištění interoperability elektrických autobusů
při vozových parcích složených z autobusů více různých značek
používajících nabíjecí infrastrukturu více různých značek,
• potřeba rozvinout důvěru
a spolupráci s odvětvím výroby a distribuce elektrické energie i s
vlastníky přenosových a regulačními orgány v elektroenergetice.
Zpráva přitom klade důraz zejména na potřebu
individuálních řešení pro elektrické autobusy v závislosti na místních
podmínkách.
Zpráva dále uvádí stručný přehled
provozování
elektrických ausobusů ve více než 60 „jádrových“ nebo „sledovaných“
městech (viz mapka vpravo). Za Českou republiku je zde uvedena Plzeň
jako
jádrové město (viz foto nahoře vlevo) a Praha jako sledované město (viz
foto níže vlevo). Z
toho je patrno, že nejde o zcela vyčerpávající přehled všech evropských
měst provozujících elektrobusy, nýbrž pouze těch, která o sobě dala
vědět provozovatelům projektu ZeEUS.
Následuje základní technický popis elektrických autobusů
různých začek od výše zmíněných 27 výrobců, známých, jako třeba
Solaris, Volvo, VDL nebo Van Hool, i méně známých. Pro zajímavost,
Škoda je uvedena jako samostatný dodavatel elektrobusů vedle značky
Solaris, zatímco Siemens (který je stejně jako Škoda Electric výrobcem
pohonů a elektrovýzbroje) zde jako samostatný dodavatel nefiguruje. Z
toho lze i vyvodit obchodní politiku jenotlivých dodavatelů na trhu
elektrických autobusů.
Přes svoji nespornou obsažnost zpráva budí tak trochu
rozpaky nad tím, co by zde zasvěcený čtenář nejspíš hledal, ale
nenachází.
Zpráva například zahrnuje mezi elektrické autobusy i
plug-in hybridy, ale jen velmi okrajově v poznámce pod čarou se zmiňuje
o palivočlánkových elektrických autobusech, čímž chtě nechtě podporuje
světy „elektrikářů“ a „vodíkářů“ jako paralelní a vzájemně si
nedůvěřující. Přitom jde jen o různé zdroje elektrické energie pro
bezemisní elektrický pohon autobusů a – jak ostatně ukazují závěry
evropského projektu CHIC –
o
tento druh pohonu je v Evropě rovněž zájem a k jeho rozvoji směřují
strategie mnohých měst. Nehledě na to, že v některých
případech je používána kombinace batreriového elektrobusu s
palivočlánkovým prodlužovačem dojezdu, jako například elektrobusy
Solaris v Hamburku, které
nejsou ve zprávě uvedeny. I když jde samozřejmě o dokument primárně
zaměřený na projekt ZeUS, zasvěcený čtenář by očekával – alespoň v
úvodních kapitolách zprávy – o něco komplexnější pohled na tuto
problematiku.
Zpráva se také jen velmi málo zabývá principiálně
různými technologiemi pro průběžné dobíjení elektrických
autobusů, jejich
příležitostmi a úskalími. Konzole vztyčovaná na střeše vozidla je zde
prostě „pantograf“ a není dále rozlišováno, zda jde o uzemněné
(čtyřpólové) nebo neuzemněné (dvoupólové) nabíjení, se všemi
technickými, obchodními a legislativními dopady.
Zpráva zcela správně a logicky poukazuje na nutnost
standardizace dobíjení elektrobusů, ale nezmiňuje již probíhající
standardizační
proces na úrovni CEC/CENELEC.
Podobně zpráva obecně zmiňuje nutnost revidovat současné
zadávací a smluvní rámce (viz výše), ale již nezachází do podrobností,
pokud jde o různé obchodní modely a způsoby financování.
U popisu demonstračních provozů bude čtenář žádostivý
praktických zkušeností, zhýčkaný například průběžnými zprávami z výše
zmíněného evropského projektu CHIC nebo z amerických projektů
elektrických
autobusů sledovaných NREL a FTA, marně hledat
provozní ukazatele, například ohledně spolehlivosti vozidel a jejich
nabíjecí infrastruktury, spotřeby energie, provozních a investičních
nákladů apod.
Shrnuto: „ZeEUS eBus Report“ představuje bezesporu
obsažný úvodní přehled pro lidi, kteří o bateriových elektrických
autobusech dosud neslyšeli nebo se jimi nezabývali, a zároveň zevrubnou
populární statistiku se spoustou fotografií a zajímavostí pro ty, kteří
se o elektrické autobusy zajímají z čirého fandovství. Pro vážně
míněnou praktickou implementaci projektů elektrických autobusů v
městské dopravě zde nicméně čtenář bude, i přes obsažnost zprávy,
některé důležité informace postrádat. Věřme, že se těchto informací
ještě dočkáme – do závěru projektu ZeUS zbývají čtyři měsíce.
Jakub
Slavík
Mapa a
graf © ZeEUS
Foto ©
archiv redakce Proelektrotechniky.cz
Zpráva je volně ke stažení zde
Přečtěte si také:
23.12.2016
Evropský projekt palivočlánkových autobusů
CHIC (Clean
Hydrogen in European Cities) průběžně sledujeme na našem portále i ve
studii E-mobilita v MHD.
Tento
projekt probíhal v letech 2010 – 2016. Během této doby byly získány
zkušenosti z provozu více než 50 palivočlánkových autobusů v osmi
městech a regionech Evropy a Kanady. Na konci listopadu 2016 byla
zveřejněna jeho závěrečná souhrnná zpráva. Z ní jsou dále uvedeny
některé zajímavé informace, podle potřeby doplněné o další poznatky
našeho portálu z palivočlánkové elektromobility. 
20.12.2016 Na evropském trhu městských autobusů se stále více
prosazují vozidla využívající tzv. alternativní pohony, která by již v
roce 2020 měla tvořit téměř polovinu veškerých prodejů městských
autobusů. Významný podíl na „alternativních“ městských autobusech by
měly zaujímat autobusy s elektrickými pohony. Svědčí o tom mj. i
výsledky soutěže o nejlepší městský autobus roku na letošním
hannoverském veletrhu, kde se
poprvé v historii stal vítězem elektrobus. Tato situace se odráží také
v záměrech a aktivitách Evropské investiční banky (EIB)
16.12.2016 Jak již bylo na našem portále dříve avizováno, lotyšské
hlavní město Riga dostane do roku 2018 deset kloubových trolejbusů
Solaris s palivočlánkovým prodlužovačem dojezdu. Na konci
listopadu 2016 byla odborná veřejnost informována o dalších
podrobnostech palivočlánkové energetické jednotky pro tyto trolejbusy.
15.12.2016 Jak již bylo mnohokrát řečeno, například v souvislosti
se smart city Oslo, zavádění čisté
městské mobility se neobejde bez regulací, příkazů a zákazů – člověk už
je zkrátka takový, že sama dobrá myšlenka zpravidla ke změně návyků
nestačí. Takovouto regulaci, která zároveň podpoří elektrickou dopravu,
plánuje město Řím. 
28.11.2016 Dne 24.
listopadu 2016 proběhl na holešovickém
výstavišti jako doprovodný program veletrhu Czechbus 2016 již pátý,
tedy vlastně „půlkulatý“, běh konference „Elektrické autobusy pro
město“, organizovaný firmou Ing. Jakub Slavík, MBA – Consulting
Services, která je provozovatelem našeho portálu. Odborným garantem
konference byl Jakub Slavík, hlavní konzultant a majitel firmy.
Konference, která se stala na veletrhu Czechbus již tradicí, se
zúčastnilo na 150 zástupců dopravců, municipalit a krajů, průmyslu a
dalších odborníků, kteří se zajímají o aktuality a vývojové trendy u
elektrických autobusů a jejich financování. Účastníkům
konference i čtenářům našeho portálu je
určena tato souhrnná zpráva z uvedené akce. 
20.9.2016 Časopis
Technický týdeník uveřejnil ve svém letošním zářijovém čísle 16 článek
Jakuba Slavíka, provozovatele našeho portálu, s názvem „Čisté autobusy
do chytrého města“. Autor se zde souhrnně zamýšlí nad přednostmi a
úskalími autobusů na CNG, trolejbusů, bateriových i palivočlánkových
elektrobusů a diesel-hybridních autobusů z pohledu provozních
vlastností i ekonomických a ekologických aspektů. Protože byl článek
nepříliš šetrným způsobem redakčně upraven, zveřejňujeme zde pro naše
čtenáře jeho plné znění včetně původního grafického doprovodu. 
10.8.2016 Britský
odborný časopis Eurotransport, zaměřený na
hromadnou dopravu a využívání moderních technologií, zveřejnil 4. 8.
2016 na svých internetových stránkách komentář provozovatele našeho
portálu, manažerského konzultanta Jakuba Slavíka, k problematice
elektrobusů a jejich různých technických koncepcí, předností a
úskalí. 
9.8.2016 V červenci 2016 byla Společným podnikem pro palivové
články a vodík (FCH JU) zveřejněna zpráva „Strategies for joint
procurement of fuel cell buses“, tedy Strategie pro společné pořizování
palivočlánkových autobusů. Zprávu zpracovala skupina konzultantů vedená
britskou firmou Element Energy. Jejím cílem je usnadnit nasazení 300 –
400 nových palivočlánkových autobusů, které je v Evropě plánováno do
roku 2020 (viz též náš dubnový
článek o projektu CHIC). 

|