Zpráva UITP: autonomní vozidla mají šanci změnit
strukturu městské mobility
 20.1.2017
Automatická vozidla bez řidiče ve městech, především
tedy automatické elektrické minibusy, pro něž se vžil název „autonomní
vozidla“, jsou dnes předmětem mnoha demonstračních projektů, například
CityMobil2,
GATEway,
SmartShuttle nebo
SOHJOA.
Nejde však jen o testování moderních dopravních a informačních
technologií. Podle zprávy Mezinárodní unie veřejné dopravy (UITP)
zveřejněné v lednu 2017 pod názvem „Policy Brief – Autononous vehicles:
a potential game changer for urban mobility“ mají tato vozidla
potenciál pro snížení podílu individuální automobilové dopravy ve
městech při zachování potřebného uživatelského komfortu.
Technologie
autonomních vozidel obecně
Samy technologie pro řízení autonomních vozidel staví na
řešeních již odzkoušených z běžné silniční dopravy, například v podobě
rozmanitých asistenčních systémů na vozidlech. V tomto případě však
tyto dílčí komponenty tvoří ucelený systém pro provoz bez řidiče, který
musí za všech okolností bezchybně fungovat.
Automatický systém řízení takovýchto vozidel je obvykle
založen na navigování vozidla podle souřadnic GPS po definované trase
na naprogramované silniční síti. Vozidlo je zároveň vybaveno senzory,
které při jízdě brání kolizi s lidmi nebo předměty. Řídicí systém na
vozidle obvykle také obsahuje různé předdefinované programy pro nouzová
řešení. Součástí celého automatického systému řízení autonomních
vozidel je v neposlední řadě nadřazený dispečerský systém, který
sleduje jejich pohyb a stará se o přidělení vozidel do míst poptávky.
Neméně významné jsou technologie vlastního vozidla. Od
něho se očekává současně vnitřní pohodlí a bezpečí pro cestující,
výborné jízdní vlastnosti v nejrůznějších podmínkách, mimořádně velké
manévrovací schopnosti a bezemisní provoz po dostatečně dlouhou dobu,
resp. ujetou vzdálenost na nabití baterií.
Zajímavosti ze zprávy
UITP
Pokud jde o uplatnění v rámci městské mobility,
předpokládá zmíněná zpráva UITP pro autonomní vozidla obecně – nejen
tedy minibusy, ale i autonomní osobní automobily – několik možných
způsobů využití, viz schéma na obrázku:
Autonomní vozidla mohou sloužit jako „robo-taxi“ na
objednávku po zvolené trase.
Autonomní vozidla mohou dále sloužit jako „napáječe“, či
tangenciální spoje, mezi velkokapacitními linkami městské hromadné
dopravy. Stejně tak mohou sloužit jako prostředek pro husté dopravní
pokrytí dané konkrétní oblasti napojené na páteřní síť hromadné
dopravy, čili vlastně pro rozptyl zátěžových proudů z této páteřní sítě.
A konečně mohou převzít roli „car sharingu“, tedy
sdíleného parku vozidel – zde ovšem nepůjde o minibusy, nýbrž o
autonomní osobní automobily.
S odvoláním na studie MIT (New York), ITF (Lisabon) a
VDV (Stuttgart) zpráva UITP konstatuje, že tímto způsobem by bylo možné
přemístit občany a návštěvníky měst do jejich cílů s pouhou 20%
potřebou automobilů oproti současnosti. Zpráva zároveň upozorňuje, že
tohoto výsledku lze dosáhnout pouze, budou-li vozidla uzpůsobena
konkrétním potřebám a bude-li jejich nasazení koordinováno s dalšími
oblastmi městské mobility, jako již zmíněná hromadná doprava,
cyklodoprava a pěší chůze.
Jak patrno, autoři zprávy UITP neprezentují autonomní
vozidla jednostranně a nekriticky. V rámci provedené SWOT analýzy
(analýza silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb) upozorňují i
na možné slabiny a rizika jejich zavádění.
Zpráva například neopomíjí setrvačnost v chování a
návycích majitelů aut, kteří jsou zvyklí na soukromí svého vozidla a
samostatné rozhodování o jízdě a neradi se jich vzdávají ve prospěch
náhodných spolucestujících. Zpráva také mj. upozorňuje, že při
nekontrolovaném nárůstu soukromých autonomních vozidel by mohly být
výsledkem opět dopravní zácpy, kterým se zavádění těchto vozidel snaží
zabránit. Zpráva poctivě připouští i nejistoty, pokud jde o celoživotní
náklady takovýchto systémů.
V rámci závěrečných doporučení zpráva zdůrazňuje nutnost
ekonomických a právních nástrojů pro podporu autonomních vozidel, spolu
s potřebou testování nových technologií a příslušnou osvětou.
V neposlední řadě zpráva povzbuzuje provozovatele
veřejné dopravy, aby se do tohoto procesu aktivně zapojovaly. Příkladem
je švýcarský národní autobusový dopravce PostAuto Schweiz AG, který
provozuje autonomní elektrické minibusy v Sionu, hlavním městě
švýcarského kantonu Valais (viz foto), v rámci výše zmíněného projektu
SmartShuttle.
Jakub
Slavík
Obrázek ©
UITP
Foto ©
PostBus Switzerland Ltd
Zpráva UITP je ke stažení zde
 Přečtěte si také:
 10.1.2017 Ačkoli provoz automatických elektrických minibusů bez
řidiče je stále ve stadiu demonstračních projektů ověřujících používané
technologie a další, právní, ekonomické a psychologické aspekty
takovýchto systémů pro budoucí využití, konkrétní technologie používané
pro jejich navigaci mohou přinášet užitek v běžném životě již nyní.
Názorně to ukázal na začátku ledna 2017 britský projekt GATEway, v jehož rámci byl
vyzkoušen autonomní provoz osobního automobilu bez zásahu řidiče při
parkování pro potřebu handicapovaných lidí odkázaných na invalidní
vozík. 
 16.11.2016 Nejstarším
provozovaným systémem automatických
elektrických minibusů je ParkShuttle v nizozemském městě Capelle aan
den Ijssel na předměstí Rotterdamu, který úspěšně funguje od roku 1999.
Na rozdíl od aktuálních rozvojových projektů se tyto automatické
minibusy pohybují po vyhrazené dráze. To se však
brzy změní. Jak byla v listopadu 2016 informována odborná veřejnost, od
roku 2018 bude tento systém dále expandovat. Přitom bude křížit trasy
ve smíšeném provozu a za tímto účelem jsou nyní vyvíjeny a zkoušeny
nové technologie.
 7.11.2016 Jak ukazují
dosavadní zkušební projekty, pro automatické
řízení automobilů dnes již existují vhodné technologie, ať již
jde o radary nebo kamerová zařízení a související software, který
dokáže data z těchto senzorů vyhodnocovat a interpretovat pro potřebu
ovládání vozidla. Hlavní doménou jejich zkušebního využití však
prozatím zůstávají dálnice, resp. víceproudé silnice. Výzvou, a to
stále naléhavější, zůstává bezpečnost a efektivnost individuální
dopravy v městském provozu.
 19.10.2016 Lidar je
akronym ze slov „light radar“, tedy „světelný
radar“. Jde o přístroj, který vysílá laserový paprsek a pomocí
odraženého světla provádí potřebná měření. Pomocí tohoto
přístroje probíhá
nyní třírozměrné mapování ulic v Greenwichi pro automatické minibusy v
rámci britského projektu GATEway.
 11.10.2016 Jedním
z evropských inteligentních měst neboli smart city,
využívajících
elektrobusy, je i dvousettisícové historické anglické město York. Park
12 elektrobusů Optare Versa
od britského
výrobce Optare, provozovaných dopravcem First Bus, zde slouží na
linkách spojujících záchytná parkoviště s centrem města. V září 2016,
po (v přepočtu) 21 měsících svého provozu, zde tento park dosáhl
úctyhodného proběhu celkem milión kilometrů – v průměru tedy skoro 50
tisíc km na vůz ročně.
Milí
čtenáři, inzerenti a přátelé našich internetových
stránek!
 4.10.2016
S potěšením oznamujeme, že jsme již naplno zahájili
provoz nového informačního portálu www.smartcityvpraxi.cz,
zaměřeného
na problematiku chytrých měst a regionů. Stránky s touto doménou, dosud
provozované v testovacím režimu, tak započaly svůj vlastní
život.
 29.8.2016 Projekty
zkušebního provozu automatických minibusů bez
řidiče se v Evropě postupně rozšiřují. Po projektu CityMobil2
v několika
evropských městech, minibusech ve švýcarském Sionu
a nedávném
představení londýnského
projektu GATEway
byl v polovině srpna
2016 v rámci projektu SOHJOA zahájen zkušební provoz automatických
minibusů EasyMile EZ10 ve finském hlavním městě Helsinky.
 12.8.2016
Označením „smart“, tedy chytrý či inteligentní, se
dnes
pyšní kdejaké zařízení. A vedle „smart“ technologií tu najednou máme
také „smart“ města, která jsou s těmito technologiemi spojována. Že by
tedy skutečně revoluce v technologiích, které se z ničeho nic z
hloupých stávají chytrými a předávají svoji inteligenci nevědomým
obyvatelům měst?
|
